|
Pátek, 30 listopad 2007 |
 Bylo to ve středu dopoledne, kdy jsem si díky pozvání naší Krajské knihovny Vysočiny znovu uvědomil, jak důležitou roli v našem kraji a našem životě pořád mají knihy a knihovny. „Malá knihovnická slavnost“, tak se jmenuje slavnostní a dnes již tradiční setkání nejlepších neprofesionálních knihovníků z celé Vysočiny. Předpokládám, že většina ze čtenářů tohoto článku netuší, že dnes v době internetu a mobilních telefonů funguje na Vysočině celkem 568 neprofesionálních knihoven. Celkem tedy 568 knihovnic a knihovníků většinou na malých obcích poskytuje často téměř zdarma své služby svým obyvatelům – čtenářům.
|
|
Pokračování...
|
|
|
Sobota, 17 listopad 2007 |
 Chybí ti peníze? Žádný problém, my ti půjčíme. Žiješ v obci, která nemá dostatek peněz na opravy komunikací? Žádný problém, stačí přece, když si za humny obec postaví větrnou elektrárnu. Nelíbí se ti kvalita zdravotní péče? Žádný problém, pokud budeš volit tu správnou stranu, zařídíme, že lékařská ordinace ve stálém provozu bude tvůj soused. Nebaví tě se učit? Žádný problém, my umíme školství řídit tak, že bude všechny učení bavit a všichni budou všechno umět. Zdá se ti, že vstupné do městského bazénu je příliš vysoké? Žádný problém, stačí přece zvolit jiného starostu. A tak bych mohl pokračovat.
|
|
Pokračování...
|
|
|
Pondělí, 12 listopad 2007 |
 Tentokrát se s Vámi nepodělím o klasický blog, ale o přepis svého projevu, který jsem přednesla v sobotu 10. listopadu 2007 na Staroměstském náměstí v Praze na shromáždění „Společně proti neonacismu“ organizovaném Židovskou obcí v Praze a Židovskou liberální unií v ČR k uctění památky obětí říšského pogromu, tzv. „Křišťálové noci“. Můj projev zněl takto: Vážení spoluobčané, vážení vzácní hosté.
Vybrala jsem si dnes dva citáty. První od Fjodora Michajloviče Dostojevského a druhý od Svatého Augustina. Dostojevskij říká: „Dovolujeme, aby nám veškerá plynoucí skutečnost utekla před nosem. Kdo postřehne fakta, kdo se do nich pohrouží?“
|
|
Pokračování...
|
|
|
Neděle, 11 listopad 2007 |
Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,
tam leží mezi kříži, řada za řadou.
Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,
Je možné slyšet zpívat skřivánky,
zde dole kanóny jen svoji píseň řvou.
Tak vypadá překlad první sloky básně vojenského lékaře - chirurga podplukovníka Johna McCrae z kanadského Ontária, který v první světové válce sloužil v Evropě. Do básně „Na polích ve Flandrech“ vepsal John McCrae svoji bolest ze smrti svého přítele a bývalého žáka poručíka Alexise Helmera, který zahynul stejně jako mnoho dalších za první světové války John McCraeovi doslova pod rukama. Báseň se dostala do Anglie a ke každoroční tradici dvouminutového ticha na Den veteránů se v roce 1921 přidal symbol rudého vlčího máku.
|
|
Pokračování...
|
|
|
Úterý, 06 listopad 2007 |
 Tak jsem Vám tentokrát chtěla napsat něco pozitivního, co by Vás v tomhle nevlídném, již podzimním a skoro i zimním počasí potěšilo a zahřálo. Třeba své zážitky z posledního, sluncem a sněhovými vločkami střídavě požehnaného, přesto houbařského weekendu. Ale jeden míní, osud mění, takže navážu na své poslední psaní, kdy jsem se Vám přiznala, jak funguju tváří v tvář úřednímu šimlu. Jaksi jsem opomněla, že může být ještě něco horšího (když pominu zubaře) –a sice octnout se tváří v tvář čočce fotoaparátu…
|
|
Pokračování...
|
|
|
|
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 Následující > Konec >>
|
| Výsledky 45 - 55 z 74 |
Blogy 
