Domů arrow Blogy arrow Narodil se v Čenkově

zpravy.png sport.png kultura.pngdoprava.png
Blogujte s námi!
Informační portál i-Vysočina.cz přináší svým čtenářům blogy osobností i návštěvníků internetu. Blogery se můžete stát i vy! Stačí nám napsat do redakce na Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny . Vytvoříme vám profil, dostanete od nás přístupová práva do redakčního systému a stručný návod jak články vkládat, či upravovat. Pak už můžete blogovat a komentovat dění nejen na Vysočině. Staňte se blogery i-Vysočina.cz.
A co je to vlastně blog? Je to zkratka anglického slova weblog odvozeného od web log - doslova webový zápisník. Převedeno do "češtiny" to znamená prezentaci vašich myšlenek, zážitků a názorů na internetu.
 
Narodil se v Čenkově Tisk E-mail
Sobota, 26 červenec 2008
vystrcil.jpg„Snad je to poslední dopis, který Vám posílám. Vstupuji právě jako dobrovolník do českého pluku, který se organizuje v Kyjevě. Proč tak činím, myslím, Vám bude lehko uhádnouti. Mohl bych sedět na Kavkaze pěkně v teple, bez nebezpečí, jako žijí druzí, ale mě táhne tam ne snad touha po dobrodružství nebo slávě, naopak, cosi mi povídá, že už se nevrátím – je tu něco jiného, čím jsem nucen k tomuto kroku. Je to čest, sokolská čest, a ta musí zůstat neposkvrněnou - vidím, že je to boj za svobodu nás Čechů, a to by bylo opravdu hanbou zůstat stranou …“. Takový je obsah jednoho z úryvků dopisu Josefa Jiřího Švece, který napsal 31. srpna 1914 z Kyjeva svým rodičům do Čenkova u Třeště.

V letošním roce oslavíme 90 výročí vzniku svobodného státu Čechů a Slováků a zároveň budeme vzpomínat i na osobnosti, které svým charakterem i přístupem k životu byli a jsou tou nezapomenutelnou živou a konající stopou. Ať již z důvodu našeho nezájmu, neznalosti nebo malé propagace bývá nám kolikrát utajeno, že i v našem nejbližším okolí žili muži a ženy, kteří měli velká a statečná srdce a kteří byli a jsou právem nazýváni hrdiny.
Josef Jiří Švec k hrdinům patří a je moc dobře, že zítra 19. července si to v Třešti a v jeho rodišti Čenkově přesně na den v době sto dvacátého pátého výročí jeho narození připomeneme.
Dne 29. června 1917 zahřměla v tichu bojových pozic mohutná rána z těžkého ruského děla a každý věděl, že přišla očekávaná chvíle – povel k nastávajícímu útoku. Hoši, hrdinové od Zborova, legionářští bratři, neohroženě a neochvějně jako jeden muž nastoupili bojovat v tomto jednom z nejtěžších bojů I. světové války na ruské frontě. Šli odhodláni čestně dokázat před celým světem, že si naše národy zaslouží již konečně žít ve svém vlastním svobodném státě.
Za hrdinství v těžkém boji byl Josef Jiří Švec povýšen na poručíka a s ním byli vyznamenáni i další hrdinové, bratři od Zborova. Poručík Švec byl jmenován velitelem 3. praporu 1. pluku a velitel pluku mu s důvěrou svěřoval velmi odpovědné úkolů. Nejtěžší období našich ruských legií nedalo na sebe dlouho čekat. V neutěšeném stavu jaký trval již od únorového svržení carské vlády, vypukl ještě větší zmatek a rozvrat celé ruské země po bolševické revoluci.
Koncem srpna 1918 byla udělena Josefu Jiřímu Švecovi po zásluze hodnost plukovníka a byl již definitivně jmenován velitelem 1. pluku. Naše oddíly statečných bojovníků však řídly a slábly, slíbená pomoc spojeneckých armád nepřicházela a protibolševické útvary selhaly. Legionáři začali ztrácet víru ve smysl dalšího boje proti nyní již značným přesilám bolševiků a u železniční stanice Aksanova unavení a demoralizovaní legionáři již odmítli plukovníku Švecovi plnit rozkazy.
Tehdy v noci na 25. října usedl plk. Švec se svým náčelníkem štábu, aby napsal rozkaz, jak zamýšlí bojově nasadit své pluky v příštích dnech. Vlastní rukou provedl úpravu celého rozkazu, jaká bude třeba provést opatření. Pak ještě kolem třetí hodiny ranní usedl sám k psacímu stolu a napsal výzvu velitele pro všechny důstojníky a vojáky 1. československé střelecké divize. „Nemohu přežít hanby, stihnuvší naše vojsko, boříte to, co bylo s ohromnými překážkami stavěno po celá léta …“ Byly to jeho poslední myšlenky a velice závažná slova na kusu obyčejného papíru … Pak již zazněl tupý výstřel z jeho železničního vagonu.
Pohřeb byl v Čeljabinsku dne 28. října 1918 – v den, kdy Praha a s ní celý národ jásal nad obnovou naší státní samostatnosti. V patnáctém roce po jeho dobrovolné smrti se vrátily tělesné pozůstatky hrdinovy do svobodné vlasti a byly 1. října slavnostně uloženy k trvalému odpočinku v rodné zemi. Na cestě ze slavnostní síně Národního muzea do Památníku osvobození jej vyprovázely zástupy, především z řad sokolů. Za druhé světové války pak byly z rozkazu nacistických okupantů převezeny pozůstatky plukovníka Švece z Památníku osvobození do rodinné hrobky v Třešti. Pohřbu se směli zúčastnit jen nejbližší příbuzní. Také pomník v Praze na Pohořelci a v Českých Budějovicích musel být odstraněn a podobný osud stihl i pamětní desku na rodném domě v Čenkově, která se však po skončení II. světové války vrátila díky železničáři – vlastenci Antonínu Jedličkovi, který ji přes okupaci bezpečně ukryl, na své místo.
Západomoravská župa sokolská, která dala podnět k odhalení pamětní desky na rodném domku v Čenkově v neděli dne 15. května 1921, se od tohoto dne nazývá Sokolskou župou plk. Švece.

Miloš Vystrčil

Sledujte další zajímavé informace a zpravodajství z kraje Vysočina
Komentáře
Přidat NovýHledatRSS
Přidat komentář
Jméno:
Název:
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
Security Image

Powered by JoomlaCommentCopyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved.Homepage: http://cavo.co.nr/

 
Dále k tématu


Zprávy z vašeho okresu