PRÁVĚ VYSÍLÁME – SLEDUJTE ŽIVĚ TELEVIZNÍ STANICI i-Vysočina.cz – INFORMUJEME O VŠEM  

PRÁVĚ VYSÍLÁME – SLEDUJTE ŽIVĚ TELEVIZNÍ STANICI i-Vysočina.cz – INFORMUJEME O VŠEM  

Každý, kdo pracoval delší dobu v zahraničí, má zaručeně co vyprávět. Nejinak je tomu v případě Michaely Šimanové z Putimova na Pelhřimovsku, která se na rok vypravila na zkušenou na Maltu.

 

REKLAMA

Proč jste se rozhodla odjet sbírat zkušenosti do zahraničí?

Chtěla jsem poznat jinou zemi, vyzkoušet si život v cizině a nejdůležitějším faktorem bylo naučit se angličtinu. Pokud totiž v Česku hledáte práci na trochu lepší úrovni, nic jiného vám nezbyde.

Vybral si vás prestižní maltský hotel, a to na pozici dětské koordinátorky. Měla jste nějaká očekávání a představu, co vás čeká?

Vůbec jsem netušila, co mě čeká. Prvotně si mě vybrali na pozici číšnice do restaurace, odkud utíkali i zkušení zaměstnanci. Z první směny jsem si odnesla úraz beder. Příčinou bylo přetěžování personálu. Měla jsem v jedné ruce tahat asi pětadvacet kilogramů a stoličku na servírování k tomu. Když mi hned při první směně prasklo v zádech, byla jsem smířená s tím, že mě pošlou domů. Ale manažer, který mě v Bratislavě vybral, si mě natolik oblíbil, že mě přesunul do Kidsclubu. Jelikož jsem extrovert tělem i duší, pochopila jsem práci velice rychle a sedla mi lépe než číšnice.

Co všechno po příletu následovalo a jaké byly vaše první dojmy z Malty?

Na Maltu jsem přiletěla o půlnoci. Byl to můj první let i komunikace s cizinci. Po příletu jsem vyděšeně hledala v příletové hale pronajímatele bytu, který jsem si po internetu zamluvila. Naštěstí tam byl a odvezl mě na druhou stranu ostrova do bytu, kde byly jen matrace na zemi. Byt byl nový, ale zcela holý. Následně jsem přišla do hotelu, kde o mně vůbec nevěděli, takže jsem nakonec nastoupila až za tři týdny. Čas do nástupu jsem využila k cestování po souostroví.

Jako takzvaná dětská animátorka jste měla za úkol zabavit děti bohatých rodičů. Jak tahle služba v luxusních hotelech vlastně funguje?

Zabavit potomky bohatých rodičů nebylo zrovna jednoduché. Byly tam děti různého věku, od 4 do 15 let. Denně jich přišlo asi třicet. Každý chtěl dělat něco jiného. Aby se činnosti trošku sjednotily, byl stanoven program na celý den, který se průběžně obměňoval. Například jsme hráli různé hry v bazénu nebo bingo, malovali jsme na obličej anebo jsme si udělali Mickey Day, kdy jsem se převlékla za Mickey Mouse, s dětmi jsme chodili po hotelu a tancovali a zpívali. Také se organizovaly potápěčské dny, výlety nebo jsme dělali pizzu. Pracovní doba byla celý den, od rána až do večera. Jako jediná jsem měla díky původní smlouvě na pozici číšnice dva dny v týdnu volno, ostatní museli do práce šestkrát.

Později jste povýšila na koordinující animátorku. Co to obnášelo?

Koordinovala jsem práci animátorů a s tím související aktivity. Animátoři vymýšleli program jak pro děti, tak pro dospělé. Ti chodili například na power jógu do olivové zahrady, měli jogging v terénu nebo podnikali poznávací výlety. Všude jsem musela být a připravovat zázemí.

Oblíbila jste si na Maltě nějaké místo?

Moje nejoblíbenější místo bylo Paceville. Je to městečko se zálivem a svou pláží, kde se po celém prostranství rozkládá jedna velká diskotéka s různými hudebními styly. Jezdili jsme se tam odreagovávat každý týden asi třikrát. (smích) Scházela se tam na jednom místě směsice snad všech národů. Úžasný kout země.

Maltským pověstným specifikem je autobusová doprava. Co je na ní jinak, než jsme zvyklí?

Styl jízdy. Vůbec tam totiž neřeší křižovatky. Řidič prostě jede, před křižovatkou zatroubí a čeká, že se ostatní uhnou. (smích) Neřeší se tam ani patníky, zkrátka ho přejedete. O autobusové dopravě dokonce platí takové desatero. Například když nastoupíš, ještě to neznamená, že vystoupíš na požadované stanici.

Začala jste si po této zkušenosti na České republice něčeho vážit?

Asi všeho. (smích) Hlavně barev. Na Maltě je úžasně průzračná modrá voda, kdy se stačí jenom předklonit přes zábradlí lodi a vidíte podmořský život, ale barevným loukám, lesům a polím se to nevyrovná.

Máte nějakou radu pro mladé lidi, kteří se chystají vyjet za prací do zahraničí?

Každý by si měl zkusit vystoupit z pohodlí domova a zažít na vlastní kůži život v cizí zemi, kde vás nikdo nezná a rozhodně na vás není nikdo zvědavý. Mladého člověka tato zkušenost hodně zocelí. Je to tvrdá zkušenost, ale prolíná se s příjemnými zážitky, na které nikdy nezapomenete a doma je určitě nezažijete.

REKLAMA