REKLAMA

PRÁVĚ VYSÍLÁME – SLEDUJTE ŽIVĚ TELEVIZNÍ STANICI i-Vysočina.cz – INFORMUJEME O VŠEM  

PRÁVĚ VYSÍLÁME – SLEDUJTE ŽIVĚ TELEVIZNÍ STANICI i-Vysočina.cz – INFORMUJEME O VŠEM  

„Neříkej mi, že jsem knihy měl rád víc než tebe. Měl jsem je rád víc než sebe.“ Tento výrok zvěčněný na pamětní desce od soboty 19. listopadu 2016 připomíná svého autora, a to jednoho z nejvýznamnějších občanů Humpolce, vynikajícího spisovatele a překladatele Jana Zábranu.

Slavnostního odhalení desky, které se uskutečnilo v roce spisovatelových nedožitých pětaosmdesátých narozenin, se zúčastnili za hudebního doprovodu kapely Swinging Chipses nejen představitelé města Humpolce, ale také rodinní příslušníci Jana Zábrany, jeho spolužáci, literární vědci a nechyběla ani široká veřejnost.

REKLAMA

Foto: Aneta Slavíková

Pamětní deska z imitace bronzu, jejímž autorem jsou umělci z Ateliéru Gravis, se stala součástí budovy dnešního hotelu Černý kůň na Dolním náměstí, kde rodina Jana Zábrany bydlela v letech 1933 až 1940. „Město si moc dobře uvědomuje, že by si mělo vážit svých významných rodáků a občanů. V roce 1992 jsme udělili Janu Zábranovi čestné občanství. Jeho jméno nese jedna ulice ve městě a také knihkupectví pana Karla Kratochvíla v Rašínově ulici. Letos by se Jan Zábrana dožil 85 let, a proto jsem moc rád, že jeho osobnost i dílo bude připomínat i tato deska,“ promluvil k přítomným starosta Humpolce Jiří Kučera.

Slavnostní událost v podstatě inicioval Zábranův spolužák z humpoleckého gymnázia, který dorazil na místní radnici s informací, že by spisovatel a překladatel letos oslavil půlkulaté narozeniny, a zda by nestálo za to si jeho osobnost veřejně připomenout. Poté vznikl nápad nejen na realizaci pamětní desky věnované Janu Zábranovi, ale také na tematický program, jež vyplnil celé sobotní odpoledne. Po odhalení totiž ještě následovala netradiční výstava v knihovně spojená s promítáním dokumentárního filmu a setkání s herečkou Bárou Hrzánovou v muzeu. Právě ona se ujala čtení z knihy Flashky, kterou napsala spisovatelova dcera Eva Zábranová. Vybrané pasáže s břitkým a přitom laskavým humorem dali hostům nahlédnout do zákulisí jejího dětství a rodinného života.

Velkou poctou pro Humpolec byla návštěva Zábranovy manželky Marie. „Deska je nádherná a ten citát nahoře, ten je tak pravdivý. Moc se mi líbilo, jak pan starosta celou akci uvedl, a velmi mile mě překvapuje zdejší prostředí. Jsem v Humpolci teprve podruhé a jsem nadšená, až mě dojímá, jak je vše krásně připravené,“ podělila se o své dojmy přímo u pamětní desky Marie Zábranová, která se zúčastnila celého slavnostního odpoledne.

Jiří Kučera při krátké četbě z jedné Zábranovy knihy připomněl, jak spisovatel na svůj domov v dnešním hotelu Černý kůň vlastně vzpomínal. Poté se slova ujal editor Zábranova díla Jan Šulc, který potvrdil, že Humpolec ve spisovatelových knihách zaujímá důležité místo. Město se totiž v jeho životě zapsalo jako obraz šťastného dětství a mládí, k němuž se i v pozdějších letech neustále vracel. Znalec Zábranovy tvorby vystoupil s dalšími podrobnostmi ještě po čtení z knihy Flashky. Po něm se představil i Lukáš Klimeš z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který přiblížil Jana Zábranu jako překladatele světové literatury.

Na řadu přišla také děkovná slova všem, kteří se na organizaci vzpomínkové akce podíleli a kteří se jí zúčastnili. „V neposlední řadě patří velké díky také současnému majiteli domu hotelu Černý kůň, panu Zdeňku Vašíčkovi, který náš nápad s umístěním pamětní desky uvítal a vyšel nám vstříc,“ podotkl Jiří Kučera.

Zhotovení pamětní desky Janu Zábranovi schválili humpolečtí zastupitelé, její realizace vyšla na zhruba čtyřicet tisíc korun.

Aneta Slavíková


Jan Zábrana se narodil 4. června 1931 v Herálci u Humpolce v učitelské rodině, která byla v padesátých letech nespravedlivě pronásledována totalitním režimem. Oba jeho rodiče, kteří byli od 30. let členy národně socialistické strany, byli po vykonstruovaném procesu obviněni z velezrady a odsouzeni k dlouholetým trestům: matka v roce 1950, otec v roce 1952. V roce 1960 byli amnestováni. Po maturitě v roce 1950 chtěl Jan Zábrana studovat klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, ovšem z kádrových důvodů ho nepřijali. Začal tedy docházet na Římskokatolickou cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Praze, ale v červenci roku 1952 jej ze studií vyškrtli. V témže roce byl rodině zabaven veškerý majetek včetně rodinného domu v Humpolci, a tak se Jan Zábrana natrvalo přestěhoval do Prahy, kde 3. září 1984 zemřel.

Byl znám především jako výtečný překladatel. Překládal hlavně moderní díla z americké, anglické či ruské literatury. Jmenujme například autory Sergeje Jesenina, Ivana Bunina, Isaaka Babela nebo americkou beatnickou generaci. Některé jeho významné překlady, například Pasternakův Doktor Živago či Ginsbergovo Kvílení, mohly vyjít až v devadesátých letech minulého století. Jako esejista se Jan Zábrana proslavil především obsáhlým, rovněž posmrtně vydaným, výborem doslovů a předmluv s názvem Potkat básníka.

K jeho původní tvorbě patří detektivní příběhy, na nichž spolupracoval s Josefem Škvoreckým. Psal povídky a především básně (např. sbírky Stránky z deníku a Lynč). Důležité jsou jeho deníky psané již od gymnaziálních let, které vyšly v devadesátých letech ve výboru Celý život.

Zdroj: Slovník české literatury po roce 1945

REKLAMA